Lamentace nad humanizací technického vzdělávání (3/3)
Zveřejněno: 27. 09. 2016
Kategorie: Rozvoj osobnosti, Soft skills
Zbývá odpovědět na otázku, jak takové věci předávat? Jakou didaktickou metodu zvolit, abychom studenty naučili kriticky myslet, a jde to vůbec? Jakou snahu daná metoda vyžaduje od pedagoga a je takové úsilí vůbec smysluplné?
Pomohu si oslím můstkem, citátem Jána Mančušky. Ten napsal na jednom ze svých perforovaných plechů určených k zakrytí modernistických maleb ve stálých sbírkách Moravské galerie: „Historie není minulost, ale její interpretace. Historie se tedy více než minulosti týká současnosti a stále se vyvíjí…“
Interpretaci si můžeme představit jako rovnici. Na jedné straně, které můžeme říkat vklad, vyžaduje od člověka vědomosti, zkušenosti a kritické myšlení. Pandán této straně tvoří výsledek výkladu – vyjádření názoru, výsledek analýzy, transformace subjektu.
Jakým způsobem pomáhá interpretace rozvoji kritického myšlení? Prve její autor musí vědět, co interpretuje. Pro každou část reality existují jiné metody, ale do toho nyní nezabíhejme. Uveďme raději příklad z mého oboru, tedy výtvarného umění. Takovým příkladem může být interpretace uměleckého díla s názvem Fyzická nemožnost smrti v mysli někoho živého (The Physical Impossibility of Death in the Mind of Someone Living), jenž vytvořil Damien Hirst v roce 1991. Jedná se o onoho slavného uloveného žraloka, který se vznáší v nádobě plné formaldehydu s hrůzostrašně otevřenou tlamou.
Snaze o poučený výklad předchází dvě věci: Jednak výklad nepoučený, a jednak studium zdrojů. Výklad nepoučený? To jsou soudy jednotlivých diváků, které často znějí: „Někdo vzal žraloka a rozřezal ho!“ nebo „Je to nechutné!“, případně teenagerské „Wow! Hustý.“
Studium zdrojů jednak o umělci a jednak o díle samotném nám však odhalí spoustu dalších zlomků skutečnosti, které se k tomuto váží: Hirst pracoval v márnici, dílo samotné je považováno za kulturní obscénnost a útok na trh s uměním, žralok se rozložil atd.
Samotná poučená interpretace pak tvoří částečně soubor vlastních názorů a střípků sebraných z vlastních zkušeností a studia jednotlivých zdrojů. Kde je tedy onen prostor pro kritické myšlení? Dalo by se říct, že už samotný akt, samotná snaha poučeně něco interpretovat je aktem kritického myšlení, neboť nás nutí zaujmout od objektu našeho zájmu odstup, analyzovat možné souvislosti a vytvořit si vlastní názor (viz relativně povedená ministránka Kritické myšlení na české wikipedii).
Interpretace však není jedinou dokonalou metodou rozvíjející kritické myšlení. Existují dnes již i pedagogické metody pro střední školy s názvem RWCT (Reading and Writing for Critical Thinking), jenž se snaží rozvíjet pomocí různých didaktických nástrojů kritické myšlení mladších studentů. Interpretace zde není explicitní, ale rovněž se využívá.
Přeci jen, co bychom se učili, kdybychom v dějinách umění neznali, co který obraz symbolizuje. Jak bychom poté mohli zakoušet hluboký estetický prožitek, jenž ty citlivější z nás dohání k slzám. Jak bychom pak mohli rozkrývat politické aluze a tendence současného umění, reklamy nebo médií?
Vraťme se tedy raději zpět do vany, nalijme si opět levandulové pěny a nebojme se přemýšlet nad tím, zda všichni ti inženýři, technologové, veterináři, stavitelé, programátoři, chemici, jaderní fyzikové, kosmonauti či politici nepotřebují jednu až dvě lekce nějaké té zábavné historie, kde by si zkusili pochopit příčiny, procesy a následky. Lekce, v nichž by si zkusili zaujmout vlastní (a doufejme, že i kritický) postoj k etice jejich vlastního oboru. Korektně i nekorektně, přeci jen společnost je funkční jen díky její rozrůzněnosti, no ne?
„Buď tak laskavý a vyjádři svůj názor na věc.
Ale zanech slov a frází
a řekni něco!“
– zenový koan z knihy Mrtvá kočka v překladu Václava Cílka…
